Akce 2023/2024 - Zážitkový program pro tmelení třídního kolektivu třídy 8.A, 10.-11.6.

Třída 8. A absolvovala letos v červnu výlet plný zážitků. Už cesta byla malým dobrodružstvím, protože se jelo vlakem s přestupem a „moderní šipkovanou“ v Plzni a od cílové vlakové zastávky Ošelín se muselo dojít se všemi věcmi na Ranč v údolí, který byl vzdálený přibližně 2km.

Bydleli jsme téměř všichni pohromadě na westernové dřevěné chatě, k dispozici byly pokoje po šesti a po pěti. Jeden z chlapců si přál bydlet sám v chatce, což jsme mu nakonec dokázali splnit díky velmi ochotné majitelce ranče. Po rychlém zabydlení jsme si posedali pod střechu, ale na čerstvý vzduch k obědu a po krátkém poledním klidu jsme vyrazili prozkoumat blízké okolí.

Navečer nás čekala první zážitková aktivita – paintball. Ačkoliv se jednalo o trochu dražší záležitost, mohli se účastnit všichni, kteří o to stáli, a tak se nás zapojilo celkem osmnáct.  Byli určeni dva kapitáni, kteří si vybrali svůj tým a po instruktáži a zácviku šly týmy proti sobě bojovat do lesa. Hra končila v okamžiku, kdy dostali zásah barevnou kuličkou všichni členové jednoho družstva. Střídaly se výchozí pozice a dvakrát jsme si dokonce zahráli na kradení vlajky. Ačkoliv byli někteří (zejména holky) na začátku velmi nervózní a zvažovali rezignaci, nakonec se všichni zapojili s velkým nasazením, domlouvala se různá taktika boje, kdo koho bude krýt, kdo půjde do rizika… Celá aktivita končila bojem „každý proti každému“, kterého se účastnilo už jen pár nejstatečnějších.

Po paintballu nás čekala večeře, příprava ohně (nechybělo pečení buřtů, chleba a samozřejmě zpěv s kytarou se zpěvníky, speciálně vytvořenými pro tuto příležitost) a večerní zábava.

V noci se krásně spalo a většina z nás vstávala až na upozornění budíků tak, abychom stihli snídani a další aktivitu – vyjížďku na koních. Jelo jich celkem pět a o každého se dělily dvě jezdkyně (kupodivu žádný z kluků neměl o tuto aktivitu zájem). Půlku času tak jedna seděla v sedle a druhou půlku koně vedla na ohlávce. Byl to krásný zážitek, o to větší pro ty, které jely na koni úplně poprvé.

Po návratu z procházky se někteří zapojili o péči o koně, jiní si šli raději balit věci anebo třeba jen tak „klábosit“ a vstřebávat čerstvý vzduch. Brzy poté jsme se museli vypravit na vlakovou zastávku, kam jsme dorazili s lehkou časovou rezervou. V Plzni jsme si užili ještě krátký „obědový rozchod“ a už se jelo domů. Bylo to sice krátké, ale výživné a pro mnohé asi i velmi vysilující, protože se i paní průvodčí divila: „Jak to, že jsou ty děti tak hodné?“

S. Adámková