Akce 2023/2024 - „Lyžák dva“ – Penzion Tetřívek, Nové Hutě, 14.-19.1.2024

„Lyžák dva“ – Penzion Tetřívek, Nové Hutě, 14.-19.1.2024

Sotva jsme se rozloučili s první partou lyžařů a zamáčkli jsme slzu, už se před školou formuje nová.

Tentokrát je složení dětí více kompaktní – jedou jen sedmáci, osmáci a tři holky z devítky. Jsme zvědaví, jak bude tentokrát kurz probíhat, protože z toho prvního jsme trochu „namlsaní“ – děti byly šikovné, celkem hodné a fungovaly jako bezva parta. Trochu se obáváme, že nás čekají těžší dny.

Cesta jde hladce, ačkoliv se žádný DJ neujal pouštění songů, přijíždíme do cíle včas a spokojení. Opět nás čeká ukládání lyží do lyžárny a tahání kufrů a tašek do patra. Brzy jsou věci rozebrané a děti na svých pokojích. Na velké vybalování však není čas, je připravený oběd a po něm se vydáváme na Chalupskou slať, která je od nás asi 5,5km daleko. I se zpáteční cestou už je to pro několik dětí neúnosná vzdálenost, ale do penzionu se nakonec dohrabou všichni a mohou si vychutnat trochu volného času na odpočinek.

Stačí pár minut a jeden by nevěřil, že se někdo z nich vůbec unavil. Penzion se otřásá, neustále někdo lítá po chodbách, práskají dveře, a tak svoláváme všechny do jídelny. Tam si řekneme základní pravidla kurzu, vylosujeme čísla na turnaj v Prší (první kolo se spouští tradičně po večeři) a seznámíme žáky s tím, jak se nazouvají přeskáče, lyže, jak se správně pohybovat na vleku, na sjezdovce atd.

A máme tady druhý den. Ti, kteří se nominovali na lyžaře, odjíždí na sjezdovku U lesa. Ostatní se pokouší nazout si lyže a přesunout se pár metrů za penzion na louku. Někteří jsou udivení, jak je to těžké – lyže kloužou, dělají si, co chtějí, když člověk spadne, jen těžko se zvedá, popř. se to vůbec nepovede.

Trénujeme skluz, zastavení v pluhu a někdo už brzy zvládne první obloučky. Z nebe se na nás sype sníh, který nám vítr prudce fouká do obličeje. Není to příjemné a téměř všichni už netrpělivě čekají na čas odchodu na oběd. Po poledním klidu se k lyžařům přidává prvních pět, kteří už zkusí jezdit na velké sjezdovce a na vleku. Dalších asi třináct dětí jde trénovat na „provázek“. Je pěkná fuška se na něm udržet, ale pro většinu je to pořád lepší než stoupat do kopce pěšky. Navečer se všichni vrací „domů“unavení a hladoví. Po večeři se rozjede druhé kolo turnaje a po něm až do večerky osobní volno.

V úterý se přidává k lyžařům další člen, ale zbytek si ještě netroufá na velký vlek. Raději zůstává trénovat na provázku, což ale přináší úžasné výsledky. Když totiž ve středu všichni nastoupí na vlek U lesa, stačí opravdu málo a už zvládají bravurně obloučky i v nejprudší části sjezdovky. Máme zase velkou radost.

Protože je to ale už třetí den, který je považován za kritický, co se týče nahromaděné únavy, lyžujeme jen do jedné hodiny a odpoledne už se na sjezdovku nevracíme. Po obědě, který máme tentokrát později, se vydáváme na krátkou vycházku na Pláně. Trochu prší, takže nejdeme daleko a jezdit na podsedácích už se chce po návratu k penzionu jen pěti dětem. Nevadí, i tak si to užijeme.

Na čtvrtek nevzpomínáme moc rádi. Od rána prší a my proto nejdeme ani lyžovat a dokonce za celý den nevytáhneme paty z domu. Prozíravě máme dokonce o hodinu posunutý budíček. Karty tentokrát odehrajeme už dopoledne. Večer svoláme všechny do jídelny, kde se díváme na Lichožrouty, popř. se hrají ve skupinkách karty, někdo si staví z lega a čekáme na večeři. Po ní vyhlašujeme výsledky turnaje, děti si rozeberou sladké odměny a dáváme se do balení a úklidu na pokojích. Čeká nás poslední večer a ráno rozhodování, zda ještě půjdeme lyžovat. Protože je venku ale sotva 1 cm nového sněhu a předešlý večer a v noci se z vody stal led, bojíme se ledových ploten a zbytečných úrazů. Jdeme si proto jen na sjezdovku pro lyže a podívat se na bobří hráz kousek od penzionu. Po řízku s brambory ukládáme věci

do autobusu a trochu smutně nasedáme - krásný týden končí...

za tým lyžařů Soňa Adámková